Týdenní prázdninový program pro děti na téma
„PO STOPÁCH DIVOKÉHO ZÁPADU“
V pondělí po příchodu všech dětí z okolního regionu ( Studénka, Bílovec, Vražné, Odry, Suchdol nad Odrou) jsme si zahráli různé hry na seznámení. Například hru s toaletním papírem, která spočívala v tom, že kolik útržků si děti z toaletního papíru utrhly, tolik o sobě musely říkat informací. Touto cestou jsme se dozvěděli od každého jméno, věk, školu, do které chodí, zájmy a případně i to, jestli doma mají nějaké zvíře. Následně jsme hráli hru na zapamatování jmen, do které se zapojili i všichni instruktoři, aby nikdo neměl problém s žádným jménem. Takže jsme vytleskávali svá jména a jména druhých a postupně jsme si zapamatovávali své týdenní kolegy.
Po této hře následovalo rozdělení do týmů na celotáborové hry. Každý tým si vytvořil svou vlajku. Po kreativnější části dne jsme se vydali po stopách Divokého západu do zdejšího muzea Pony Expressu a taky jsme nahlédli do vojenské expozice Klubu přátel Suchdolu nad Odrou. Po návratu do tábořiště nás čekal oběd a po obědě polední klid, ve kterém jsme si s dětmi povídali o historii Pony Expressu a hráli jsme logické a zábavné hry. Po dostatečném vytrávení oběda jsme se vydali do nedalekého lesa, ve kterém děti rozdělené na týmy stavěly své ranče z přírodních materiálů. Všem to moc šlo a poradili si i s nejmenšími detaily. Následně jsme hráli hru Hrobečky, ve které šlo o rozeznání chyb v různých větách, které byly na papírcích rozmístěny v lese. Někomu dělalo problém papírek s větou najít, někomu dělalo problém si větu zapamatovat, než ji zaběhne říct svému vedoucímu a někdo zase třeba vůbec nepřišel na to, jaká chyba se ve větě nachází. Nicméně vítěze jsme našli a ostatní týmy musely uznat, že byli šikovní a body za první místo si určitě zaslouží.
V úterý ráno nás uvítalo chmurné počasí. Proto jsme s dětmi hráli stolní hry, malovali si a povídali jsme si o koních - o jejich stavbě těla, o jejich zbarveních a taky jsme si popisovali sedlo a uzdečku. Následovalo vymýšlení týmového pokřiku a jeho předvedení. Všechny týmy to hravě zvládly za pár minut, takže jsme pokračovali hrou, ve které se děti v chumlu se zavřenýma očima chytly za ruce a následně se musely vymotat. Dále se zabavily hrou Sandokan, která se stala nejoblíbenější hrou tábora. Poté nás čekal oběd a odpolední klid. Po odpoledním klidu jsme se vydali do lesa pro přírodniny do hmyzích hotelů. Po návratu do tábora na děti čekal chovatel koní a člen Pony Expressu pan Otto Mader s koněm, na kterém si každé dítě zajezdilo. Poté jsme vyplňovali hmyzí hotely a hráli pamětní hru, ve které si děti, jakožto jezdci Pony Expressu, musely zapamatovat adresy z různých měst.
Třetí táborový den byl v turistickém duchu. Hned po příchodu dětí jsme se vydali směrem na rozhlednu u Pohoře. Abychom se po cestě nenudili, zpestřovali jsme si ji hraním her. První hrou bylo „Dávej pozor!“, kdy jsme co nejrychleji museli zareagovat a splnit povel, který se řekl. Takže jsme po sobě po cestě náhodně volali „Potopa!“ „Hurikán!“ „Bomba!“ a „Dřepkins!“. Další zpestřovací hrou byla hra Klamerky. Během cesty si všichni navzájem připínali klamerky a po určité době se řeklo „stop“ a ten, kdo měl klamerku musel plnit různé úkoly, jako např. dřepy, žabáky, říkanky apod. Když jsme dorazili do cíle, tak jsme posvačili a hráli další krátké hry. Po návratu do tábora byl oběd a polední klid. Odpoledne bylo pro děti opět překvapení, přijel další člen Pony Expressu a chovatel koní pan Josef Havrlant s koňskou maratónkou. Děti se po skupinkách vozily po okolí přehrady, což byl jistě nezapomenutelný zážitek. Když dojezdily všechny skupinky, následovalo hraní her na louce a ve velkém vojenském stanu. První hrou bylo přenášení vody na lžičce z bodu A do bodu B, druhou hrou bylo praskání balonku po slepu, což byla velká legrace.
Ve čtvrtek jsme se kvůli počasí museli přestěhovat do sálu kulturního domu. Tam jsme hráli hry jako pantomima, rýžování zlata, Indiáni a zvědové. Následoval oběd a odpolední klid. V odpoledním klidu jsme si povídali o třídění odpadů a taky si děti napsaly test, který ukázal, zda dobře pochopily vše, co jsme jim povídali. Potom si každý namaloval vlastní ranč. Po odpoledním klidu následovala hra Indiánské pexeso, která nám zabrala hrozně moc času, protože děti musely najít v celém velikém sále jeden z 60 lístečků, který tam byl umístěn. Po Indiánském pexesu jsme čekali na manžele Rárovy a hráli krátké hry dle přání dětí. Po příjezdu manželé Rárovi vystoupili v ukázkách práce s lasem a bičem. Nejprve nám ukázali, jaká kouzla s lasem a bičem umí oni, potom si něco zkusily i samy děti. No není to vůbec jednoduché a dá to jistě velkou práci nacvičit takové vystoupení.
V pátek, poslední den tábora, jsme se po příchodu všech dětí vydali do lesa, abychom nějakým způsobem zakončili celotáborovou hru. Hráli jsme hru Mapy, kdy děti utíkaly po lese a hledaly podle znaků z map věty, které si musely zapamatovat a nahlásit je vedoucím. Druhou hrou bylo plnění úkolů, které byly taky rozmístěny různě po lese. Úkoly se týkaly všech témat, které jsme přes celý tábor probírali. Poté jsme se vydali na oběd. V odpoledním klidu si děti napsaly pohledy, které jim doručí koňská pošta Pony Express, a hrály krátké hry. Vedoucí vyplnili táborové diplomy a vyhlásili vítěze jednotlivých her. Všechny děti dostaly za účast na táboře pěkný pamětní lit. Po vyhlášení vítězů přijel pan Jiří Klich a předvedl nám ukázky závodního střílení z luku. Dětem se to hrozně líbilo a proto, když dostaly šanci si to samy vyzkoušet, neváhaly ani minutu. Po střelbě z luku jsme zase hráli krátké hry. Nastalo ukončení tábora, se zbytkem dětí, který nepospíchal domů, jsme si opekli párky, zazpívali u ohně a s úsměvem jsme se rozloučili. Příští rok se těšíme znovu J
Pavlína Priviczerová, vedoucí Rudočerných bojovníků
